U ekosystémů využívaných člověkem pro docílení předem stanovených výstupů jsou měřítkem ekologické stability vstupy dodatkové energie, kterou musí člověk pro docílení a udržení požadovaných výstupů vkládat navíc k energii slunečního záření a atmosférických srážek. Tento objem lidské práce nezbytné pro regulaci a údržbu ekosystému v žádoucím stavu (práce vkládané bezprostředně i ve formě nejrůznějších výrobků- mechanizačních prostředků a jejich pohonných látek, hnojiv, pesticidů) je v obráceném poměru k ekologické stabilitě a představuje její universální kritérium:
Ekologická stabilita ekosystému je převrácenou hodnotou k vkladům lidské práce nezbytným na jeho udržení a regulaci.
Igor Míchal, Ekologická stabilita, 1994, str. 190.